V úvodníku lékařského odborného webu Medpage Today publikoval v lednu 2021 profesor veřejného zdraví Richard H. Carmona spolu se svými spolupracovníky výzvu k boji proti nedostatku vitamínu D a za jeho včasnou a “agresivní” suplementaci u nemocných s covidem jako “jednu z nejvyšších výzev v oblasti veřejného zdraví” s potenciálem “zachránit tisíce životů”.
Autoři upozorňují, že zatímco není dostatek vakcín, existuje možnost eliminovat zásadní rizikový faktor úmrtnosti, kterým je nedostatek vitamínu D. Ostatní rizikové faktory, jako je obezita, vysoký krevní tlak, diabetes, nelze v danou chvíli ovlivnit tak jako nedostatek vitamínu D. Uvádějí, že právě jako svého času posloužila svého času silná data o korelaci uvedených civilizačních chorob s kouřením k nalezení příčinné souvislosti, a to prostřednictvím práce Austina Bradforda Hilla, máme i v případě vitamínu D dostatečnou evidenci, abychom jeho vliv na průběh nemoci covid-19 mohli označit za kauzální. Právě podmínky konzistentnosti, specifičnosti, časové podmíněnosti a úměrnosti dávce jsou dnes známa jako Hillova kritéria kauzality při vyhodnocení dat o korelaci.
Je odkazována studie, v rámci níž smrtnost na covid-19 u pacientů s deficitem vitamínu D byla 21 % oproti 3 % u pacientů s normální sérovou hladinou. Deficit vitamínu D byl u 97 % vážně nemocných pacientů na JIP, zatímco pouze u 33 % asymptomatických případů. Podobná zjištění vycházejí i z metaanalýz jiných autorů. Všechny malé randomizované studie agresivního doplnění vitamínu D ukázaly pozitivní výsledky. Například studie, v rámci níž bylo vedle placeba podáno během 7 dnů 420 tisíc mezinárodních jednotek vitamínu D3, bylo 63 % léčených pacientů negativních během čtrnácti dnů, což byl případ jen 21 % pacientů s placebem.
Jiná studie ze Španělska potvrzuje, že pacienti s covidem, kterým byl na počátku hospitalizace podáván vitamín D, potřebovali intenzivní péči jen ve 2 % případů oproti 50 % pacientů, kteří byli léčeni bez suplementace. 8 % pacientů bez podávaného vitamínu D zemřelo, zatímco mezi pacienty léčenými i vitamínem D žádný. Ve Francii srovnávali výsledky léčby seniorních pacientů s covidem, a to těch z domovů důchodců, kde je běžně podáváno 20-50 tisíc mezinárodních jednotek měsíčně, s těmi, kteří neměli suplementaci zajištěnu. Pouze 10 % z těch, kteří požívali suplementaci, dospělo k vážnému průběhu nemoci, zatímco ze skupiny bez suplementace to bylo 31 %, 14denní úmrtnost byla u suplementovaných 7%, zatímco u kontrolní skupiny 31 %.
Autoři si všimli i studie, která zatím neprošla recenzním řízením a která přínosy vitamínu D neukázala. To se ovšem jednalo o studii, kde byl vitamín D podán až deset dní od výskytu příznaků nemoci covid-19. Předmětem kritiky se stalo i nedostatečné běžně zvolené dávkování, které lékaři doporučují, pokud už k doporučení suplementace dojde: 1000 mezinárodních jednotek denně zvyšuje hladinu sérového vitamínu D průměrně o necelých 15 nmol/l. Řada společností uvádí jako bezpečnou horní dávku denního příjmu 4000 jednotek, přitom toxicita nebyla pozorována ani při 20 tisících jednotek, což je dávka přibližně vytvořená v kůži při odpoledni stráveném na letním slunci.
Lékaři vyzývají, že při rozhodování o otázkách života a smrti není prostor na čekání na ještě dokonalejší důkazy.
